Ohlédnutí se za vysláním rodiny Böhmových z Křesťanského sboru Dobrá zpráva v Jablonci nad Nisou a založením sboru Evangelijski center Nova Gorica.

Petr a Eva Böhmovi byli v roce 1990 iniciátory založení KSDZ v Jablonci nad Nisou. Po zhruba deseti letech vedení a budování jabloneckého sboru prožili specifické Boží povolání k šíření Božího království a založení sboru v Nové Gorici, městě s asi 30 tisíci obyvateli, ležícím v jihozápadní části Slovinska na hranici s Itálií.

Koncem  roku 2000  byli manželé Böhmovi oficiálně vysláni jabloneckým sborem do Slovinska, aby tam započali misijní práci.

Začátky

V prosinci roku 2000 jsme se s našimi dvěma dětmi ve věku 11 a 13 let nastěhovali do pronajatého bytu v blízkosti Nové Gorice a začali s misijní prací. První významnou evangelizační aktivitou bylo promítání filmu Ježíš v místním kulturním domě v březnu 2001. Promítání mělo velkou návštěvnost, ale minimální odezvu. Přesto jsme navázali první kontakty a vyhlíželi, co bude dál.

Nova Gorica

Centrum evangelia

V dubnu roku 2001 jsme otevřeli v  Nové Gorici Evangelijski center (česky „Centrum evangelia“) a začali pořádat pravidelná středeční a nedělní shromáždění. Prostory, které jsme s Boží pomocí a zázrakem pronajali jako misijní základnu pro zasažení města a okolí evangeliem, leží na viditelném frekventovaném místě na předměstí Nové Gorice a jsou dodnes zázemím našeho sboru. Jejich otevření hned na začátku misie se později ukázalo jako velmi důležité a strategické.

Čekání na průlom

To, co následovalo, předčilo velmi negativně všechna naše očekávání. V letech 2001 až 2003 se viditelně příliš mnoho nedělo. Měli jsme několik občasných návštěvníků, mnoho kontaktů a rozhozených sítí. Náš sbor ale nerostl. Slovinsko je tradičně katolická země, reformace tuto zeměpisnou oblast nikdy nezasáhla. Nejbližší protestanský sbor je od Nové Gorice vzdálen 100 km v hlavním městě Lublani.

Služba narkomanům

V prvních třech letech jsme kromě viditelného neúspěchu a hledání otevřených dveří dostali i nadpřirozené Boží ujištění skrze vidění velkých starých těžkých dveří, na jejichž klice spočívá mocná (Boží) ruka, která je dostatečně mocná tyto těžké dveře otevřít a právě se na to chystá.
Brzy se ukázalo, že prvními otevřenými dveřmi k srdcím lidí v našem kraji je služba drogově závislým, která pro nás jako rodinu byla zcela novou zkušeností. Překvapivě početná populace drogově závislých byla zpočátku téměř jedinou skupinou obyvatel, která nějakým způsobem přijímala naši službu tady. Mladým lidem závislým většinou na heroinu jsme zkoušeli ukázat Boží lásku v praxi tak, jak jsme uměli. Sbírali jsme zkušenosti v práci s tímto typem lidí, přijímali jsme je do našeho domu, zprostředkovávali jim léčení v křesťanských rehabilitačních střediscích, začali pracovat s jejich rodinnými příslušníky. Skrze veškerou tuto práci, někdy spíše sociálního typu, jsme neustále zvěstovali evangelium.
V rámci této specifické služby, která dostala název Križišče (česky „Křižovatka“), jsme pomáhali stovkám mladých lidí či jejich rodinných příslušníků hledat východisko z beznadějného života  drogové závislosti.

Reintegrace a učednictví

Vlastní misijní práce s postupným růstem malé skupiny pokračovala paralelně s prací s drogově závislými. V první polovině roku 2004 se začali obracet k Bohu první z rodinných příslušníků některých našich „klientů“, kteří sami byli většinou ještě v křesťanských rehabilitačních centrech. Skupina zvaná Evangelijski center Nová Gorica začala růst. V první polovině roku 2006 začali přicházet domů první z rehabilitovaných bývalých narkomanů a připojili se k našemu sboru. Někteří z nich udělali v době svého léčení nějakou zkušenost s Bohem, ale i ti, u kterých bychom tuto zkušenost mohli nazvat obrácením, nebyli schopni žít nový život samostatně mimo rehabilitační centrum.
Viděli jsme silnou potřebu asistence bývalým narkomanům při jejich vykročení do nového života, a tak jsme přijali první z nich do našeho domu. Později jsme pro ně pronajali samostatný byt ve stejné budově a začali tak další fázi naší služby Križišče, zvanou úředně reintegrace. Jejím hlavním úkolem bylo kromě pomoci s praktickými schopnostmi a návyky nového způsobu života především intenzivní křesťanské učednictví. Cílem našeho nově vytvořeného reintegračního programu bylo zbudování duchovní stránky jejich života a plné opětovné zařazení do tzv. „normálního“ života, bez jakékoli stopy jejich smutné minulosti. Některým z nich se to velice úspěšně podařilo, jiní, kteří strávili v závislosti na heroinu více než dvacet let, měli cestu delší a složitější.

Růst sboru

Tato oblast samozřejmě výrazně ovlivnila i sborový život a jeho dynamiku. Sborové bohoslužby nakonec dosáhly návštěvnost kolem 30 až 40 dospělých, mnozí z nich jsou z řad bývalých narkomanů nebo jejich rodinných příslušníků.
Pro lidi, kteří se vraceli z léčení, jsme později získali dva byty, které náš sbor pronajal od městského sociálního bytového fondu. Jeden z nich pro mužskou, druhý pro ženskou část reintegrační práce.
Intenzivní práce s drogově závislými a relativně dobré výsledky ve srovnání s různými sekulárními aktivitami nám přinesly i dobré jméno ve městě, zviditelnění v médiích a otevřené dveře u městských úřadů. Naši službu podpořila v roce 2008 i česká velvyslankyně ve Slovinsku, když navštívila naše reintegrační centrum, doporučila naši práci několika místním starostům a podpořila nás v médiích.
To vše přispělo kromě celkového pozitivního efektu také k tomu, že jsme na začátku roku 2010 získali do pronájmu na nedělní odpoledne hlavní sál místní radnice, kde máme od té doby naše pravidelné bohoslužby poté, co naše původní prostory byly pro nedělní shromáždění těsné. V našich původních prostorech pořádáme nadále menší shromáždění mimo neděli a máme tam všestrannou základnu pro naši činnost. Nedělní shromáždění na radnici nám poskytují nejen více prostoru a pohodlí pro pravidelné bohoslužby, ale také mnohem větší důvěru veřejnosti v pohledu na náš sbor. 

Formování místní církve

V průběhu roku 2012 se v našem sboru změnila struktura vedení a také systém domácích skupin. Dva mladé manželské páry vedou domácí skupiny ve svých domech a podílejí se spolu s námi na některých dalších funkcích vedení sboru. Jejich životy jsou výrazným svědectvím o Boží proměňující moci. Tři z nich pocházejí z prostředí drogové závislosti, která je přivedla do křesťanských rehabilitačních zařízení, kde prožili  obrácení k Ježíši. Později se zapojili do reintegračního programu a učednictví v našem sboru. Dojemným vyvrcholením radikální proměny jejich životů byly dvě svatby, které jsme měli v našem sboru v květnu 2009. Dnes mají obě mladé rodiny každá dvě děti, jsou svědectvím svému okolí a  efektivně slouží jako pastýři a služebníci rodící se místní církve.

Výhled dopředu

Začátek roku 2013 je pro nás v mnohém obdobím proměny. Cítíme, že nám Bůh po položení základů místního sboru otvírá dveře k mnohem širšímu spektru obyvatel našeho kraje. Naši pravidelní návštěvníci nejsou již zdaleka pouze z prostředí drogově závislých.
Cítíme také výzvu někdy v budoucnosti založit misijní skupiny v menších místech v okolí, někteří lidé dojíždějí na naše shromáždění 30, 40 i 60 km. Cítíme potřebu vybudovat tým služebníků schopných nést rostoucí šíři sborové práce. Vyhlížíme i případnou pomoc dalších lidí, které by Pán poslal odjinud, neboť žeň je mnohá a Slovinsko je údajně na 14. místě nejméně evangeliem zasažených zemí v celosvětovém měřítku. Ze 2 milionů obyvatel Slovinska je pouze kolem 1000 evangelikálních křesťanů.

Petr a Eva Böhmovi                                                                                                  Nova  Gorica,  květen 2013